Slzy a krev
Každý si žije své sny. Všechno je krásné a úžasné. Sluneční paprsky nám svítí do tváře a my se usmíváme.
Pak ale přijde něco, co jsme nechtěli. Ta kouzelná bublina, svítící aura kolem našeho těla, která nám nedovolila vidět opravdový svět, praskla. My dospěli a svět po nás chce, aby jsme viděli realitu. Měli by jsme být připraveni na to, všechno kolem nás unést. Přesto se najde někdo, kdo dospěje dřív. Náctiletí lidé, kteří vidí své kamarády smějící se do slunce, zatímco oni se trápí. Svět najednou pro ně není barevný, ale černobílí. Nikdo je neslyší a nikdo nechápe, co se s nimi děje. Deprese, slzy kutálející se po jejich mladých tváří, oči volající o pomoc. Všichni je přehlížejí. Berou je za vyvržence. Nejsou jako oni. A pak už nechtějí žít. Nemají proč. Nemají pro co, ani pro koho. V místnosti oblečené do černého hábitu, kde slyší jen vlastní dech. Musí to udělat. Nemůžou dál. Žiletka se přibližuje k zápěstí jejich ochablé ručky. A pak ucítí tupou bolest, ale jen na malou chvíli. Bolest se promění v úleva. Cítí teplo stékající krve po ruce. Nechtějí to zastavit. Jejich záchrana? Ne! Ale oni se jen chtěli vrátit zpátky do toho krásného světa.....